Etapa 9: Rabštejn nad Střelou – Nečtiny
ETAPA 9 je mírně náročný úsek. Vede převážně lesy a loukami, územím významných přírodních parků. Na své si však přijdou i milovníci historie a kulturních památek. Spojuje tři turistická centra, z nichž každé nabízí rozmanitý celodenní program.
SLUŽBY: Podél trasy se nachází obchody, penziony i restaurace. Především v její druhé polovině není jejich nabídka omezena letní sezónou.
POPIS CESTY
Z centra Rabštejna nad Střelou odcházíme po modré do kopce kolem zámku, kostela a pozůstatků věží místních hradů. Za hřbitovem odbočíme ze silnice vlevo a okolo židovského hřbitova klesáme stále po modré do údolí řeky Střely. Dříve než k ní dojdeme, zahýbá modrá doprava a stoupá do lesů Přírodního parku Horní Střela. Kolem vyhlídkového místa nad Horovým mlýnem pokračujeme po příjemných lesních cestách nedaleko vísky Hrádek až do osady Brdo, před níž je možné porozhlédnout se po okolí z mnoha dobře přístupných zalesněných skalisek. Jdeme dál po modré po málo využívané silnici do Manětína, kde nás od hřbitova až do centra doprovázejí barokní sochy.
Z manětínského náměstí sejdeme k bráně turisty velmi oblíbeného barokního zámku. Před ním zahneme vpravo, podejdeme krytou chodbu spojující zámek s kostelem sv. Jana Křtitele a podél kostelní zdi pokračujeme rovně po místní, modře značené naučné stezce. Ta nás kolem Manětínského potoka dovede do Lešovic, kde vstupujeme do Přírodního parku Manětínská. Odtud odcházíme po zelené, která vede souběžně s naučnou Mlýnskou stezkou údolím Starého potoka až do Nečtin. Zde na náměstí u informačního centra tato etapa končí.
ZAJÍMAVOSTI NA TRASE
Manětín
Manětín se nachází uprostřed hlubokých lesů. Je centrem takzvané Manětínské oblasti tmavé oblohy, málo osídleného území s unikátními možnostmi sledování hvězd. Město je pro velké množství barokních památek a soch označováno za barokní perlu západních Čech. První zmínka o Manětíně pochází z roku 1169. Městečko tehdy leželo na zemské stezce z Prahy do Chebu. O jeho rozvoj se následně zasloužil rytířský řád johanitů, kteří zde zřídili tvrz s klášterem, takzvanou komendu. Barokní podobu získal Manětín a jeho vyhlášený zámek po mohutném požáru v roce 1712 díky rodu Lažanských, kteří se stali mecenáši mnoha umělců. Plány pro renovaci zámku zpracoval dokonce J. B. Santini, Petr Brandl získal zakázku malby obrazu pro hlavní oltář kostela sv. Jana Křtitele na náměstí.
Historické jádro Manětína se zámkem a sochařskou výzdobou vedoucí až ke hřbitovu s barokním kostelem sv. Barbory je vyhlášeno městskou památkovou zónou.
Zámek Manětín
Srdcem Manětína je místní zámek s rozsáhlým parkem. Zámek vznikl přestavbou původní středověké tvrze na konci 16. století. K velké barokní přestavbě došlo po požáru v roce 1712. Jedná se o jednopatrovou budovu o půdorysu písmena L. Do areálu se vstupuje přímo z manětínského náměstí portálem, který je asymetricky umístěný v severním průčelí.
K zámku přiléhá francouzská květinová zahrada, do níž se otevírá jižní strana stavby, výhled do ní umožňuje zdobený balkón podepřený sochami. V této části zahrady se nachází i oranžerie z počátku 18. stol., která dlouhá desetiletí chátrala, až v nedávné době byla obnovena a zpřístupněna. V zadní části zahrady protéká Manětínský potok, za nímž na areál navazuje rozlehlý anglický park, který je oblíbeným místem odpočinku především pro místní.
Kostel sv. Jana Křtitele
Původně gotický kostel stojící na okraji náměstí vedle manětínského zámku vyhořel při požáru v roce 1712. Bezprostředně poté byl přestavěn do barokní podoby. Se zámkem jej propojen krytou nadzemní chodbou, kterou na bohoslužby docházelo panstvo. Na hlavním oltáři kostela najdeme obraz Křest Kristův od Petra Brandla.
Luková – kostel sv. Jiří
Malá ves s nemnoha obyvateli, Luková, leží stranou naší trasy, avšak i tak se ji nemálo poutníků vydává z Manětína přes Chlumovou horu prozkoumat. Najdeme zde kostel sv. Jiří, který v posledních deseti letech zažívá znovuobjevenou slávu. Kostel z pol. 14 stol. po dlouhou dobu chátral. V roce 2012 jej však oživilo umění. S pomocí figurantů usazených do lavic zde z plátna a záclon namočených v sádře vznikla třicítka soch, které představují původní obyvatele vesnice při bohoslužbě. Díky těmto „duchům“ se kostel stal vyhledávaným cílem turistů. Mimo jiné i z jejich finančních příspěvků je
kostel postupně opravován.
Mlýnská stezka
Asi 3 km dlouhá stezka s 9 zastávkami vede podél Starého potoka oblastí, kde se dříve nacházelo šest mlýnů a vodní hamr. Začátek stezky je v Nečtinech a vede směrem k Manětínu.
Přírodní rezervace Kozelka
Tuto přírodní rezervaci tvoří stolová hora vulkanického původu a její okolí. Najdeme zde několik skalních věží, proto je oblast oblíbena horolezci. Nejvyšším bodem je vrch Kozelka s výškou 659,6 m.n.m., nedaleko něhož se otevírá daleký výhled do okolní krajiny. K místu je nutné z trasy Husovy cesty odbočit, ideální tříkilometrová cesta vede po červené značce ze severního okraje Nečtin.
Nečtiny
Nečtiny jsou dnes díky okolním lesům především rekreační oblastí se zachovalou přírodou, ale i se zajímavými památkami. Ačkoliv se nachází necelých 6 km od tradičního českého města Manětína, jedná se o sídlo s převážně německým původním obyvatelstvem. S Nečtinami Husova cesta vstupuje do území Sudet, které se zde zakousávají hluboko do vnitrozemí Plzeňského kraje. V této části stezky tak máme možnost sledovat, jak dějinné události první poloviny 20. století ovlivnily nejen osudy lidí, ale i krajinu.
V centru Nečtin k historii obce odkazuje nejen kdysi nejhonosnější budova bývalé radnice, nyní hostince, ale i z návrší shlížející kostel sv. Jakuba Většího, a především za války zdevastovaný židovský hřbitov na okraji lesa. Protiváhou nelehkým osudům z této doby je důraz na umění v době dnešní. Důkazem jsou nejen sochy umístěné na náměstí, ale především takzvaná Cesta andělů, která je výsledkem mezinárodního sochařského sympozia na téma rozmanitosti podoby andělů v různých světových kulturách. Stezka vede z obce na jih až ke kostelu sv. Anny a bývalému chudinskému špitálu, který svou funkci plnil od konce 19. století po téměř dvě století a ve kterém dnes obec nabízí možnost ubytování.
Regionální muzeum Nečtiny
V tradiční venkovské budově bývalého zájezdního hostince na návsi v Nečtinech můžeme navštívit muzeum, které se věnuje historii, národopisu a přírodě regionu. Zaujmou nás především velmi živé výjevy ze života v obci. Dominují realistické figuríny, kterým dokonce stáli modely místní obyvatelé. Návštěvníci se tak například ocitnou uprostřed výslechu na prvorepublikové četnické stanici a díky tomu i lépe vnímají, jak se zde kdysi žilo. Muzeum vedle informačního centra a prostoru pro krátkodobé výstavy nabízí i další aktivity, jakými jsou například tvořivé dílny.
Zřícenina hradu Preitenstein
Hrad Preitenstein byl vystavěn po roce 1330 Janem Lucemburským. Nachází se na kopci nade vsí Nové Městečko, která je součástí Nečtin. Král však hrad brzy zastavil Pluhům z Rabštejna, jeho syn, Karel IV, jej však záhy opět vykoupil. Hrad byl v polovině 16. století vypálen, poté jej od krále získal Florián Gryspek, který se zasloužil například i o rozvoj Kralovic. Tento šlechtic již hrad neobnovil.
Svou pozornost naopak zaměřil na okolní hospodářství a nedaleko chátrajícího sídla si postavil renesanční zámek, na nějž je dnes od Preitensteina krásný výhled. Z bývalého hradu se do dneška na kopci dochovaly valy, příkopy, obvodová hradba a zbytky zdí.
Zámek Nečtiny s parkem a rybníkem
Původní renesanční zámek, vedle nějž jeho zakladatel, Florián Gryspek, nechal postavit i rybník, byl dostavěn barokními budovami. V 19. století pak prošel přestavbou ve stylu takzvané tudorovské gotiky, pro kterou jsou typická cimbuří a nárožní věžičky. V Česku je tento styl známý především díky zámku Hluboká. Pro nečtinský zámek je typická žlutá barva. Jedná se o jednopatrovou budovu, které vévodí mohutná třípatrová věž ukončující jižní křídlo. Zámek bohužel v polovině 20. století zachvátil požár. Do původní podoby byl poté opraven jeho exteriér, zachovány zůstaly též některé místnosti, jako například zámecká kaple, která dnes slouží jako obřadní místnost.
Budova dnes funguje jako školicí a ubytovací zařízení Západočeské univerzity v Plzni, zázemí však běžně nabízí též turistům. Navštívit zde vedle zámecké kaple můžeme i galerii o jeho historii. Komplex obklopuje rozsáhlý anglický park. Klasickým symbolem stavby je socha jelena umístěná uprostřed nádvoří.
Přes silnici, v rámci areálu hospodářského dvora, se nachází významná krajinná dominanta, pseudorománská kaple sv. Terezie. Ta byla postavena na konci 19. století jako pohřební kaple rodu Mendsdorf-Pouilly, který zámku vtiskl jeho nezaměnitelný vzhled.
